Krize finančního a realitního trhu

2008 - Otázky a odpovědi k dopadům krize finančního a realitního trhu na společnosti skupiny Wüstenrot

STAVEBNÍ SPOŘENÍ

Je stavební spoření ještě bezpečné?

Zákon o stavebním spoření č. 96/1993 Sb. povoluje jen bezpečné způsoby investování vkladů na účtech stavebního spoření. Účastníci stavebního spoření tedy mohou klidně spát i v budoucnu. O jejich uložené peníze je u nás dobře postaráno.

Jsou vklady ve stavebních spořitelnách chráněny?

Vklady na účtech stavebního spoření a úroky spotřebitelů jsou, nezávisle na starostlivé péči jednotlivých stavebních spořitelen, chráněny také prostřednictvím Fondu pojištění vkladů. Vklady na účtech stavebního spoření jsou chráněny do 90 procent, maximálně však do výše odpovídající ekvivalentu 25 000 EUR. V současné době projednává Poslanecká sněmovna návrh novely zákona , kterým se zvyšuje limit pojištění vkladů na částku odpovídající ekvivalentu 50 000 EUR a zároveň se ruší 10% spoluúčast vkladatele.

Je finanční krizí dotčena i oblast stavebního spoření?

Účastníci stavebního spoření profitují ze základní výhody systému, kterou představuje nezávislost stavebního spoření na kapitálovém trhu. Úvěry ze stavebního spoření se na rozdíl od hypoték zpravidla nerefinancují prostřednictvím kapitálového trhu, nýbrž vklady všech účastníků z tzv. Fondu stavebního spoření. Tak vzniká uzavřený „oběh“ spoření a čerpání finančních prostředků, který umožňuje garantovat účastníkům stavebního spoření výhodné podmínky úvěru po celou dobu trvání smlouvy.

Kdo kontroluje stavební spořitelny?

Státem podporované stavební spoření podléhá přísným pravidlům zákona o stavebním spoření – který podtrhuje význam tohoto instrumentu spoření a financování z pohledu zákonodárců. Dohled nad dodržováním těchto pravidel vykonává Česká národní banka, která nejenomže pečlivě prověřuje a schvaluje všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření každé stavební spořitelny, ale dohlíží také na správné fungování celého sytému stavebního spoření.

 

BANKA

Jak jsou pojištěny vklady v bance?

Stejně jako stavební spořitelna jsou rovněž vklady i úroky střadatelů v bance pojištěny prostřednictvím Fondu pojištění vkladů. Pojištěny jsou veškeré pohledávky z vkladů včetně úroků vedených při splnění požadavků na identifikaci, evidovaných jako kreditní zůstatky na účtech či vkladních knížkách nebo potvrzených vkladovým certifikátem, vkladním listem či jiným obdobným dokumentem.

Až do jaké částky jsou moje vklady pojištěny?

Prostřednictvím Fondu pojištění vkladů jsou vklady chráněny do 90 procent, maximálně však do výše odpovídající ekvivalentu 25 000 EUR. V současné době projednává Poslanecká sněmovna návrh novely zákona, kterým se zvyšuje limit pojištění vkladů na částku odpovídající ekvivalentu 50 000 EUR a zároveň se ruší 10% spoluúčast vkladatele.

Kde získám informace o systému zajištění?

Na domovské stránce Fondu pojištění vkladů: www.fpv.cz

Jak se banka refinancuje?

Coby univerzální banka s licencí na hypoteční zástavní listy se banka refinancuje emisemi hypoteční zástavních listů, dále na mezibankovním trhu a také klientskými vklady. Investory do hypotečních zástavních listů jsou zejména velcí institucionální klienti jako pojišťovny, investiční společnosti, penzijní fondy, banky a v malé míře také soukromí investoři.

 

ŽIVOTNÍ POJIŠTĚNÍ

Je klasické životní pojištění ještě bezpečné?

Klienti se nemusejí obávat o bezpečnost svých životních pojistek. Finanční krize není krizí pojišťovnictví. Právě v těchto dnech ukazuje obchodní model životního pojištění své mimořádné přednosti. Zajišťuje, aby klienti obdrželi přislíbené plnění i v časech rozkolísaných finančních trhů. Tento fakt jasně odlišuje životní pojistky s garantovaným plněním od řady jiných produktů kapitálového trhu.

Jak se životní pojišťovny chrání před insolvencí?

Česká národní banka jako dozorový orgán pečlivě dohlíží na solventnost pojišťoven a nepovažuje ani v panující situaci stabilitu pojistitelů za ohroženou.

Jak bezpečné jsou klasické životní pojistky?

U klasických produktů je jako první úroková komponenta zajištěna roční technická úroková míra, a tím je garantováno pojistné plnění. Navíc se připisují podíly na zisku. Ve WŽP se jedná o tzv. bonusy u klasických produktů s garantovanou technickou úrokovou mírou, jubilejní prémie u produktu Jubilejní pojistka SPONSOR, resp. o úroky u produktů s individuálním účtem. Tyto podíly na zisku zvyšují pojistnou částku, resp. kapitálovou hodnotu pojištění. Výše těchto podílů na zisku není předem garantována, Podíly na zisku se stanovují za každý rok vždy po ukončení tohoto kalendářního roku. Již připsané hodnoty podílů na zisku není možné již zpětně snižovat a jsou tedy garantované.

Jak bezpečné je investiční životní pojištění?

Hodnota investičního pojištění je závislá na vývoji hodnoty cenných papírů. Podle druhu investičního instrumentu to tedy znamená možnost různě vysokých výkyvů. Vzhledem k významu, jaký je v případě životních pojistek kladen na dlouhodobé zabezpečení, není důvod vybírat kapitál v dobách cenových poklesů.

Má finanční krize dopad na aktuálně končící životní pojistky?

Sjednané pojistné plnění (a to jak pro případ dožití, tak i pro případ pojistných událostí souvisejících s rizikem smrti, úrazu či vážných onemocnění) a doposud přiznané podíly na zisku jsou garantované, klient se nemusí ničeho obávat. Výše podílů na zisku, které budou připisovány v budoucnosti, je závislá na dalším vývoji kapitálových trhů. Závazné přísliby podílů na zisku nelze činit.

Je vhodné v současnosti uzavírat životní pojištění?

Právě v nejistých dobách je pro zabezpečení na stáří rozhodně správné sjednat si tento klasický produkt. Obchodní model životního pojištění s garantovanou technickou úrokovou mírou a podíly na zisku je pro klienty velmi bezpečný, s dobrými šancemi na zhodnocení. Obezřetná investiční politika zajišťuje schopnost naplnění garancí v každém okamžiku. Zároveň se klienti podílejí na výnosech společnosti.

Klienti, kteří jsou ochotni akceptovat vyšší míru rizika v očekávání vyšších výnosů, mohou uzavřít životní investiční pojištění. Je to vhodná volba pro všechny, kteří chtějí investovat delší dobu a očekávají dlouhodobý pozitivní vývoj finančních trhů. Sjednání produktu při nízkých kurzech skýtá značné šance na výnos.

Výpovědi o budoucím vývoji v tomto dokumentu byly učiněny s pečlivostí, podle nejlepšího svědomí a na základě aktuálních informací. Přesto nejsou obdobné výroky vždy jisté – nelze proto ručit za zde uvedené výsledky a naznačený vývoj. Odchylky od těchto prognóz a výsledků mohou mít prapůvod v neočekávatelných změnách všeobecných ekonomických, politických a právních rámcových podmínek. Jejich vliv pak může mít dopad na společnosti naší finanční skupiny.

Wüstenrot se nezavazuje tento dokument aktualizovat.

 

OTÁZKY A ODPOVĚDI K REALITNÍ KRIZI

Celosvětová krize „nevpadla“ na finanční trhy ze dne na den. Na jejím počátku stál nevídaný boom amerického realitního trhu, čehož využili lehkomyslní kupci a neseriózní bankéři. Na jejím konci pak dominový efekt, který otřásl trhy na celém světě. Co se přesně stalo? To bychom vám chtěli přiblížit odpovědmi na základní otázky.

Jak realitní krize vznikla?

Dnešní krize má své počátky na začátku tohoto desetiletí. Od začátku roku 2001, ve větší míře ale po 11. září uplatňovala americká centrální banka politiku nízkých úroků. Po teroristických útocích se tak snažila zabránit panice, ovšem tuto strategii neopustila ani poté, co se americké ekonomice začalo dařit znatelně lépe. Od počátku roku 2001 do poloviny roku 2003 poklesly úroky z 6,5 na 1 procento. Až v polovině roku 2004 začala americká centrální banka (Fed) úroky postupně zvyšovat. Peníze byly tedy řadu let levné – a toho využilo mnoho Američanů. Především sen o vlastním domě se stal rázem hmatatelnějším i pro lidi, kteří si ho vlastně nemohli dovolit. V důsledku toho rostla poptávka po domech rychleji než nabídka a ceny nemovitostí se prudce zvyšovaly.

Jak mohli lidé kupovat domy, ačkoli na ně neměli peníze?

Této situace využili ochotní investoři: společnosti financující hypotéky a regionální banky půjčily formou úvěrů mnoho miliard dolarů klientům s pochybnou bonitou. Tyto horší hypoteční úvěry – takzvané sub prime loans – byly zpravidla dražší než obvyklé půjčky, zato se ale velkoryse přehlíželo, když dlužník poskytl nízké anebo žádné zajištění. V českých poměrech nepředstavitelná situace: mnoho domů bylo financováno bez jediného centu vlastního kapitálu. „Bublina“ splaskla v roce 2006. Na jedné straně předčila po letech nebrzděného stavebního rozmachu nabídka nemovitostí poptávku a ceny domů opět poklesly. Na straně druhé pak stále rostoucí úroky nemile zaskočily majitele domů. Ti již nemohli dále platit splátky, což vedlo k tomu, že na konci roku 2006 se počet hypoték v exekuci vyšplhal na historické maximum posledních 40 let.

Jak se z krize realitního trhu stala bankovní krize?

S rostoucími úroky se pro mnoho majitelů nemovitostí stávalo stále těžší splácet hypotéku a tak velké množství hypoték tzv.„spadlo“. Do problémů se rychle dostali ti, kteří lehkomyslně rozpůjčovali peníze, tj. – společnosti financující hypotéky a mezi nimi také „velké ryby“ z této branže. Co se přesně stalo? Společnosti poskytující úvěry„rozjeli“ v letech rozkvětu zdánlivě naprosto bezpečný obchod, kterým se snažili udržet rizika horších úvěrů (sub prime loans) na co nejnižší úrovni tím, že pohledávky jednoduše prodávali dále. Kupující – velcí investoři jako banky a hedge fondy – je naproti tomu rozkouskovali k nepoznání, směšovali dobré a špatné, vše nově „zabalili“ a s těmito balíčky pak obchodovali. Na konci řetězce často stály účelové finanční společnosti. A ty refinancovaly své koupě vydáváním speciálních obligací zajištěných nakoupenými úvěry.

Netransparentní obchody? Jistě, ačkoli finanční experti mohou namítat, že tímto způsobem dochází k širšímu rozložení rizik. Když se ale v roce 2006 roztočila spirála pádu, nijak to nepomohlo – ba naopak. Bezpočet špatných úvěrů, na nichž celý systém spočíval, postupně stáhl ke dnu všechny zúčastněné. Po společnostech poskytujících hypotéky byly zasaženy i banky. První z nich oznámily miliardové odpisy v polovině minulého roku . V létě pak došlo ke konečnému zúčtování – protože nikdo nevěděl, kdo a do jaké míry uvízl v bažině špatných úvěrů, nechtěly si banky již mezi sebou půjčovat peníze. Teprve ve chvíli, kdy zasáhly centrální banky a do trhu „napumpovaly“ dodatečné peníze, se situace znovu zklidnila. Byl to však jen klid před bouří a mnoha bankám se dařilo maskovat skutečný rozměr krize až do posledního čtvrtletí roku 2007.

Největší banky jako Citigroup nebo Merrill Lynch musely na konci roku 2007 a v první polovině 2008 oznámit miliardové odpisy. V červenci 2008 zkrachovala první hypoteční banka a stavební spořitelna – IndyMac. Na začátku září musel v USA stát kvůli hrozícímu bankrotu převzít obě největší americké společnosti financující hypotéky Fannie Mae a Freddie Mac. Situace se však nadále zhoršovala. Nedlouho poté ohlásil úpadek tradiční peněžní ústav Lehman Brothers, čtvrtá největší investiční banka v USA. Také největší světová pojišťovací společnost AIG se dostala do ohrožení a zachránila se jen díky úvěru americké centrální banky ve výši 85 miliard dolarů.

Situace v České republice

Vzhledem k probíhajícím turbulencím na vyspělých finančních trzích Česká národní banka vydala prohlášení, že situaci a vývoj na českém finančním trhu podrobně sleduje a vyhodnocuje a že v současné době není důvod ke znepokojení.

Český finanční systém zůstává od globálních turbulencí poměrně izolován. Stále platí, že domácí finanční instituce nepatří do těch celosvětových finančních skupin, které byly krizí postiženy nejvíce. Expozice nejvýznamnějších hráčů na českém finančním trhu – tedy bank - vůči rizikovým aktivům a problémovým celosvětově působícím bankám jsou minimální, což je dáno především jejich výraznou orientací na tradiční konzervativní obchodní model na dosud nenasyceném českém trhu. Tuto orientaci posiluje i převažující zahraniční vlastnictví domácích finančních institucí, neboť zahraniční vlastníci nechávají své dceřiné společnosti generovat výnosy zejména z dynamicky se rozvíjejícího retailového bankovnictví, zatímco správu portfolia cenných papírů a derivátů typicky koncentrují do poboček v mezinárodních finančních centrech.

Názory laické veřejnosti na hypoteční bankovnictví ve světle „americké hypoteční krize" a s tím spojené obavy ohledně bezpečnosti hypotečních dluhopisů nejsou v žádném případě opodstatněné. Problémové společnosti nabízející hypoteční úvěrování v USA byly většinou nebankovní instituce, které ve snaze prodat maximální objem úvěrů nedodržovaly základní pravidla obezřetnosti pokud jde o platební schopnost žadatele, nerealistický odhat ceny zastavované nemovitosti apod.V některých případech se jednalo o ryzí spekulace na nereálný budoucí hospodářský vývoj a snahu pokrýt rizika ztrát s nesplacených pohledávek emisí podezřelých dluhopisů.

České hypoteční bankovnictví je z důvodů přísné regulace ze strany bankovního dohledu ČNB na základě zákonných ustanovení o obezřetném podnikání ve zcela odlišné situaci. Banky splňují náročné požadavky na vybavenost dostatečným kapitálem, úvěry jsou poskytovány na řešení bytových potřeb, částečně i na podnikatelské nemovitosti, v menší míře i na jiné financování. Žadatel musí splňovat stanovená kritéria příjmové a majetkové bonity. Nemovitosti určené k zástavě jsou ohodnocovány znaleckým posudkem vlastním či externím certifikovaným odhadcem, kdy je kromě fyzického stavu stavby posuzována jeho tržní hodnota dle její polohy, regionu a dalších kriterií, která zajišťují reálnost hodnoty zástavy pro věřitelskou banku. Banka v převážné míře poskytuje úvěry do 70 – 80 % hodnoty zástavy, takže zůstavá dostatečný prostor pro rezervy v případě poklesu ceny nemovitostní zástavy.

České banky disponují dostatečným kapitálem pro krytí podstupovaných rizik a podíl nesplácených úvěrů na celkovém portfoliu úvěrů se v ČR momentálně pohybuje na relativně nízkých hodnotách – v srpnu 2008 činil tento podíl u úvěrů obyvatelstvu 2,6 % a u úvěrů nefinančním podnikům 3,6 %.